Vzestup a pád faraona Merneferrea Aje

Nástup k moci (1684 př. n. l.)

Mer-Nefer-Re Aj (Merneferre Ay nebo Aj I.) nastupuje na trůn v čase, kdy už 13. dynastie ztrácela svůj lesk. Doba to nebyla slavná – politická moc faraona byla silně oslabena, mnoho krátkověkých králů se rychle střídalo, a centrální řízení Egypta se stávalo jen stínem bývalé slávy.
Merneferre Ay je však výjimkou – vládl dlouho (23 let), což ukazuje, že dokázal udržet jistou míru stability, alespoň ve středním Egyptě, kde měl v královském městě Itjtawy své sídlo. Jeho jméno znamená „Milovaný Re, Aj“, což naznačuje pokus o návrat k tradičním hodnotám.
O jeho původu nevíme téměř nic – což je typické pro tuto dobu. To samo může naznačovat, že se dostal k moci ne zcela běžným způsobem, možná z nižší vrstvy elity, snad i jako zástupce určité regionální kliky. Právě to by mohlo vysvětlovat jeho ochotu tolerovat přítomnost semitských komunit, jako byli Hebrejci, v deltě Nilu.

Vládní krize a hladomory

Z dochovaných památek vyplývá, že na počátku vlády měl Merneferre Ay relativně pevnou pozici – známe nápisy ze Sinaje, Horního Egypta i Núbie, což svědčí o určité administrativní činnosti. Postupem let však začínají ubývat zmínky o jakékoliv centrální autoritě na severu.
Zhruba do poloviny jeho vlády tedy mohlo jít o období určitého „status quo“, kdy Hebrejci – jako levná a schopná pracovní síla – byli drženi v podmínkách tvrdé roboty, ale Egypt se ještě držel pohromadě.
Poté se však začíná situace zhoršovat – dochází k výpadkům v dodávkách obilí, lidé prchají z oblastí v deltě, centrální vláda ztrácí kontrolu nad severem. Právě zde by se mohly odehrávat rány popsané v knize Exodus.

Katastrofa – Exodus

Pokud Exodus odpovídá závěru vlády Merneferrea Aye, musíme si představit situaci, kdy se duchovní a společenský rozklad proměňuje v rozsáhlou krizi.
• Řeky se zanesly krví – snad náznak narušení zavlažování či nákazy vody.
• Hmyz, nemoci, mor – velmi dobře odpovídá tomu, co známe z textu tzv. Ipuwerova papyru, jenž líčí rozvrácenou společnost: „Země je obrácena naruby… otrok se stal pánem.“
• Útěk Hebrejců – pokud skutečně došlo k masovému odchodu semitské pracovní síly z dolního Egypta, a to v době, kdy už vláda nad tímto územím byla oslabená, nemuselo se jednat o vojenské pronásledování, ale spíše o chaotický exodus podél starých cest k Sinaji. Faraon mohl vyhlásit represivní opatření, ale nedokázal je prosadit.

Co se stalo s Merneferrem Ayem?

To je klíčová otázka.
• Nevíme, jak zemřel. Žádný důkaz o jeho smrti, hrobce ani nástupci. Jeho památka zmizí tak rychle, jak se objevila.
• Zároveň se hroutí správní centrum Itjtawy. Dřívější mocenské jádro dynastie je opuštěno. Sever padá do rukou cizinců – Hyksósům.
• O několik let později už 14. dynastie prakticky přestává fungovat a Egypt je rozdělený.
To přesně odpovídá tomu, co bychom čekali po velké katastrofě, která oslabila elitu, přinesla zmatek a umožnila nájezdníkům převzít kontrolu.

Souvislosti

Tedy, máme zde faraona, který:
 • vládl v období těžké společenské nerovnováhy,
 • ztratil kontrolu nad severními provinciemi,
 • možná čelil hromadnému odchodu zotročené menšiny (Hebrejců),
 • a jehož vláda končí bez památky, v naprostém tichu a kolapsu.
To vše odpovídá kulturní paměti, která se později zachovala v biblickém příběhu jako vyprávění o mocném faraonovi, jenž čelil Bohu Izraele – a prohrál. Ne nutně v bitvě, ale v duchovním smyslu: protože nedokázal zabránit tomu, co bylo rozhodnuto shůry.